Současné automobily jsou stále dokonalejší a také dostupnější, než tomu bylo ještě před pár lety. Čím to je, že i přesto někteří lidé fandí autům, jejichž doba výroby spadá do minulosti, někdy i hodně dávné a jsou dnešními třicátníky řazena na podobnou příčku jako vyhynulí dinosauři? Odpověď je snad jen jedna: tato auta mají duši. Nejsou jako přes kopírák a když je na silnici potkáte, hned tak je s autem jiné značky nezaměníte.
Tato auta nemají moderní design, ručička tachometru nesahá ke třístovce a pravděpodobnost výskytu parkovacího senzoru z výroby je u nich stejná, jako kdyby měl mít kapr křídla a zobák. Přesto je celá řada fandů těchto vozů, od čerstvě zletilých až po dědečky, kterým se klepou ruce, když v parku krmí sýkorky. Automobiloví veteráni mají zkrátka své neopakovatelné kouzlo a není těžké jim podlehnout.
Aby se však takový nablýskaný krasavec mohl těšit obdivným pohledům, nestačilo pár injekci pro vylepšení a zahlazení stop, ale za jeho podobou se skrývají hodiny, dny, měsíce a někdy i roky tvrdé práce. Řada těchto aut byla totiž už hromadou šrotu a jen nezměrná trpělivost je vrátila zpátky.
Podle směrnice EÚ je za veterána považován vůz vyrobený do roku 1979. Vzhledem k tomu, že dle jiné směrnice EÚ mají být všechny vozy starší 20 let sešrotovat, což u nás není možné, existují pro veterány speciální předpisy, které jsou pro každou zemi trochu odlišné. U nás tak za veterána označujeme vozy do roku výroby 1982. Veteráni mají zvláštní poznávací značku. Aby mohla být vozu přidělena, jednou z podmínek je, že tento vůz nesmí být používán ke komerčním účelům.
Mezi ty „NEJ“ veterány u nás patří například Tatra 87. Tento vůz proslavili slavní cestovatelé Hanzelka a Zikmund. Podržte se – vyložený vrak tohoto vozu může stát i půl milionu korun. Ovšem cena zrenovovaného se pak vyšvihne třeba až na dva miliony.
Mezi veterány se řadí také v nedávné minulosti populární „šestsettrojka“, vůz, který používali představitelé státu, zástupci některých institucí a podniků. Poměrně vzácný je model Tatry 603 s třísvětlovou maskou, neboť se vyskytoval v poměrně malém množství. Zrestaurovanou tatřičku lze pořídit v ceně kolem 750 tisíc.
Velmi cenné jsou také předválečné modely vozů Praga, Škoda, Aero. Zástupce posledně jmenované značky, model Aero typ 30, se od roku 1934 stal vozem zcela nové generace. Tento vůz měl přední pohon a svými proporcemi se blížil sportovnímu autu. Díky tomu se s úspěchem účastnil sportovních podniků a závodů. Dnes by nám jeho maximální rychlost připomínala spíš šneka v cílové rovince před šťavnatou pampeliškou, neboť dosahovala 105 kilometrů v hodině, avšak na tehdejší dobu a značku vozu to byl úctyhodný výkon.
Mezi veterány se řadí již také mnozí zástupci značky Škoda. Jedním z nich je Škoda 6R ze Škodových závodů v Mladé Boleslavi. Škoda 6R vynikala spolehlivostí, nadprůměrnou trvanlivostí a splňovala požadavky kladené na velké cestovní vozy. Pasažéři měli komfort, o němž si jiní mohli jen zdát. Posuďte sami – k běžné výbavě vozu patřily například dva zapalovače doutníků, vázy, nebo třeba síť na noviny. Ovšem nad jeho spotřebou by už tolik netleskali – spotřeba tohoto vozu nebyla právě nejmenší. Na 100 kilometrů hravě spolykal 16 až 20 litrů benzínu. Mezi veterány spadla také Škodu1000 MB, lidově nazývaná embéčko a v této kategorii jsou už i další škodovky, které si možná pamatujete z dětských či mladých let, kdy mít takové „erko“, už něco znamenalo.
Každoročně se u nás pořádá řada populárních akcí, srazů veteránů a spanilých jízd, které jsou lahůdkovou podívanou nejen pro milovníky veteránů, ale pro každého, kdo má rád pěkné věci. Vedle aut domácích značek jsou k vidění autoveteráni zahraniční a jen málokdo se brání představě, že za volantem takového drahokamu sedí on sám. Tyto akce jsou často tím prvním krůčkem, vedoucím k rozhodnutí pořídit si taky svůj „kus šrotu“ a namísto polehávání u televize mu vdechnou ztracenou krásu.
